Hezky popořadě

Abych to vzal hezky od začátku, tak auto jsem kupoval s tím, že tam jsou všelijaké mouchy. To mi bylo samozřejmě jasné, protože u auta z roku 1981 se dá čekat spousta problémů, obzvlášť když ho kupujete v původním stavu a ne po renovaci. Co jsem ale nečekal, že čím hlouběji půjdu, tím více věcí najdu.

První naprosto zásadní věcí, která mohla způsobit totální destrukci auta byl karburátor. V přední části karburátoru se nachází taková malá pumpička, která když sešlápnete plyn, tak se hýbe podle toho, jak silně a rychle na plyn šlapete. Tahle pumpička má gumové těsnění a jelikož guma není tvarově a kvalitou stálý materiál, tak po těch 40 letech přestala naprosto těsnit. To znamená, že při nastartování a sešlápnutí plynu, se tahle pumpička dala do pohybu a přes její netěsnící okraje začal do motorového prostoru stříkat benzín, což je úplně nádherná věc. Před karburátorem je totiž rozdělovač, který zjednodušeně přenáší elektrický proud do žhavících svíček v určitých časových intervalech a tím způsobuje, že se benzín zažehne. Pokud vezmete benzín a nastříkáte ho do rozdělovaše, ve kterém je proud, stačí vám jediná jiskřička a čágo bélo šílenci, oheň je všude. No a to u auta, které jste před pár dny koupili, prostě nechcete.

Naštěstí tahle věc se dá dost jednoduše řešit. Stačí vyměnit těsnění. Jenže. Je asi tak miliarda druhů karburátorů a v tu dobu jsem absolutně netušil, jak karburátor identifikovat. Napovědělo mi samozřejmě logo „Motorcraft“ a tak trochu i modrý label s nějakými kódy. Podle toho jsem ale bohužel nic nenašel. Proto jsem se na Facebooku přidal do pár amerických skupin, kde tyto Fordy mají a hodil jsem tam pár fotek karburátoru. Kromě typických hlášek – „Hoď tam kámo 4 barel, přidá ti to 15 koní“, „Pošli to ze skály, to je KO“ a podobně, se našlo pár amíků, kteří mi poradili, že se jedná o Motorcarft 2150, tedy základní model karburátoru, kterým se osazovaly Fordy F-250 v té době. Pak už jen stačilo najít na webu těsnící sadu a voala. Jenže.

První nákup dílů

Já jsem byl strašně nedočkavej. Měl jsem ještě peníze na straně a tak jsem se vrhnul na první velký nákup dílů bez hlubšího rozmyslu. A že jsem na tom nešetřil. Udělal jsem hned nákup z USA za nějakých 36 000 Kč:

Ono jako za 36 000 Kč hodně muziky. Nejhorší na tom je, že to reálně koupíte za 16 000 Kč a zbytek vás stojí doprava + clo + DPH + poplatek DHL za proclení. Měl jsem si koupit Wartburg.

K tomu jsem v Simix nakoupil oleje za dalších 5000 Kč – motorový, převodový, do zadního diferenciálu + aditivum. K tomu nová baterie 90 mAh za 2500 Kč. Celkově prostě první kup za 43 500 Kč.

Měl jsem obrovskou radost. Pro mě to byly druhé Vánoce a já jsem se těšil, že tohle všechno na auto nainstaluju a bude hotovo. Kéž by to bylo tak jednoduchý.

Nějak mi v tu dobu nedošlo, že se přede mnou může vyrojit dalších x kravin, které budou stát další spoustu peněz. Ale k tomu později.

První práce

Hned za dva dny byl víkend a já jsem všechno pobalil a letěl na chatu dělat na autě. Strašně jsem se na to těšil, až si se vším budu hrát, dám to tam a budu se plácat po zádech a říkat si, jakej jsem king, když odmontuju 4 šroubky, vyměním světlo a zase je tam vrátím.

No a opravdu. Pustil jsem se hned do předních světel, což je asi ta nejjednoduší práce. 4 šroubky chromový kryt světla. 3 šroubky světlo, odpojit konektor, vysunout světlo a pak to celé pozpátku.

Cítil jsem se samozřejmě jako král automechaniků a že teď mě nemůže už nic zaskočit. Moje sebevědomí podpořilo i to, že jsem pak s tátou vyměnil tu prokletou palivovou pumpičku na karburátoru a ta konečně těsnila a nemusel jsem se tak bát požáru. Vyměnil jsem pak všechny žárovky ve světlech – tedy kde to šlo. Někde už to bylo totálně zapečené a bude nutné vyměnit objímky, které nikde nejsou skladem. Ach jo. Naštěstí jsem sehnal nějaké podobné, jen jsem je nestihnul zkusit zatím do auta dát.

Byl to skvělý pocit. Měl jsem z auta radost a těšil jsem se, až s ním poprvé vyjedu. Věděl jsem ale, že auto budu muset nejdřív dát k Adrianovi (mechanikovi), aby vyměnil oleje a zkontroloval kde co, jestli je auto v pořádku a zpojízdnil ho.

No, jelikož článek je o průserech, hned první dva průsery nastaly ještě ten večer. První bylo utility světlo pod kapotou. Když jsem auto koupil, bylo odpojené, což mi přišlo logické. Proč má svítit, když ho nepotřebuju. Hned při prvním startu, to jak je na videu, jsem ho pak zapojil s tátou, pokochali se a šli jsme se podívat do zadu na blinkry a světla, jak to krásně svítí. Když jsme se vrátili k otevřené kapotě, valil se ze světla bílý dým. Průser. Utility světlo je 6 metrů dlouhý samonavíjecí drát a na něm světlo, se kterým si můžete posvítit kdekoliv na autě. Jelikož ten drát byl 40 let starý, gumová bužírka vytvrdlá a polámaná, tak se to někde potkalo a vytvořilo to cívku, která se okamžitě začala brutálně hřát. Zapojit to, zabouchnout kapotu a jít od toho, tak tu máme co? Ano děti, máme tu požár. Prostě všude samej oheň. Naštěstí jsem to včas odpojil a dobrý. Světýlko v pytli, ale lepší světýlko v pytli, než auto v plamenech. Jen teda se to světýlko nedá sehnat a to, které jsem sehnal a koupil na eBayi mi DHL ztratilo. Not great not terrible.

Další fuckup byl, když jsem chtěl vyměnit spínačku. To je to, jak tam strkáte klíček, otočíte s ním a nastartujete. Ta mrcha šla ven jako po másle. Až jsem se divil. Jenže ta nová tam nechtěla. Byla to netykavka. Být citlivej na ní nefungovalo. Přemlouvání taky ne. Kladivo pomohlo. Jenže jen na tu starou. 2 hodiny v pr*eli. Ach jo.

No a poslední fuckup ten víkend byl, když jsem chtěl auto detailně nafotit kvůli dalším dílům, co koupit. Zjistil jsem, že zadní brzdy nebrzdí. Nebudu vám ani popisovat jak, protože je mi to trapný, ale ano, při výjezdu z garáže jsem to naboural. Skvělý čas zjistit, že vám to nebrzdí je, když před vámi stojí překážka, vy stojíte dvěma nohama na brzdě a auto jede dál. Asi vás napadne, že přední brzdy by to měly ubrzdit a ano, měly, ale na suchu. Tohle bohužel bylo na sněhu a přední kola stála a zadní tlačil motor, tudíž auto jelo ve smyku až do nárazu. Byl to strašný pocit bezmoci a v té panice mě nenapadlo to chcípnout. Prostě drc. Naštěstí to dobře dopadlo a na Fordu se to nijak neprojevilo.

Co tě čeká, to tě nemine

Těch průserů mě potkalo ještě hodně, ale nechci tenhle článek strašně moc natahovat a zároveň chci mít materiál na další, takže to pomalu ukončím. V příštím článku plným průserů si povíme o průserech:

Na motoru

Na brzdách

Na zadní nápravě

Atd..

Jsem rád, že to občas čtete a že vás to baví, což mi i píšete. Můžete mě sledovat i na Instagramu, kde sdílím vše z renovace, ale jen v rámci fotografií a videí, rozhodně ne takto podrobných informací.

www.instagram.com/tomasbdrk_classics

The post Ford F-250 1981- Nekonečno prů*erů appeared first on Tomáš Bederka Photography.

V tomhle článku bych chtěl popsat a ukázat vše, co o mém Fordu vlastně vím. Chci rozepsat nějaké informace, tipy, triky a obecně vás seznámit s tím, co je tenhle Ford zač a proč je pro mě tak jedinečný. Dokonce si budete moci prohlídnout originální katalog Fordu z roku 1981!

Zakázková práce

Rok 1981 nebyl úplně výjimečným rokem v historii lidstva. Nestalo se toho zas tak mnoho, ale kromě toho, že vzniknul můj Ford F-250, tak si odbyl premiéru legendární film Indiana Jones a dobyvatelé ztracené archy a také spatřil světlo světa první DeLorean DMC-12 z nesmrtelného filmu Návrat do budoucnosti.

Abych to trochu uvedl na pravou míru, tak můj Ford F-250 nebyl vyroben v roce 1981, byl dokončen přesně 12/12/1980, ale je to modelový rok 1981 a proto se tento rok uvádí i v názvu. Nebo alespoň já ho uvádím.

Výroba tohoto konkrétního kousku začala objednávkou v městě Longview ve státě Washington, která přišla do Fordu přesně 8/10/1980 . Do výroby v San Jose se dostal ale až o 2 měsíce později a to 10/12/1980 a dokončený byl o 2 dny později. K prvnímu majiteli se tak dostal pár dní po novém roce a to 10/1/1981. Řekl bych, že to byl hezký start do nového roku.

Všechny tyhle informace vím díky tomu, že jsem náhodou našel na internetu stránku MartiAuto.com, což je rodinná firma Kevina a Shelli Marti z Arizony. Kevin Marti vlastní obchod s náhradními díly na Fordy a před lety dostal jako jediný v USA možnost koupit veškeré produkční listy Fordu, Lincolnu a Mercury (vše patří pod hlavičku Ford) a to od roku 1966 až do roku 2017. Díky tomu jako jediný na světě vám dokáže říct úplně všechno o vašem autě zmíněných značek podle VIN kódu. Díky tomu vím, s jakou výbavou můj Ford vyjel z linky a co ho činilo jedinečným.

Když to vemu od toho nejvyjímečnějšího čísla, tak celkově bylo vyrobeno pouze 27 kusů s touto barevnou kombinací a výbavou a můžu se jenom domnívat, kolik z těch 27 kusů se v tak nějak původním stavu dožilo dnešních dnů, pokud se dožily dneška vůbec. Přeci jen je to 40 let a američani nejsou proslulí zrovna tím, že by auta nechávali v původním stavu a nebo že by o ně pečlivě pečovali. Celkově bylo vyrobeno nějakých cca 12 000 kusů modelů Ford F-250 1981, což není nic zvláštního, když modelová řada F je nejprodávanějším autem v americe už pěknou řádku let.

Solidní výbava

Moje F-250 je osazená 8 válcovým motorem s označením 351m o obsahu 5.8 litrů a výkonu 136 koní. O přenos síly se stará 3 rychlostní automatická převodovka C6. „Ty vole, dvoutunová amerika se 6 litrem pod kapotou, to bude žrát jako kráva ne?“ – Tohle slýchám tak často, že kdybych za to pokaždé dostal korunu, mohl sem mít tohle auto zadarmo. Žere a nežere. Podle příručky žere tenhle Ford 17 litrů na 100 km. Po těch letech už to bude hádám kolem 20 litrů na 100 km, což je docela fajn, oproti našemu Thunderbirdu, který si bez přehánění vezme skoro 40 litrů na 100 km. Spotřeba to není zas tak hrozná, protože tenhle tank má dvě nádrže o celkovém objemu 150 litrů, takže moje výlety nebudou jen od pumpy k pumpě. Jinak tahle auta nebyla dělaná na rychlost, ale na sílu a proto, kdybych chtěl, tak bych mohl na korbu naložit skoro 2 tuny, což při váze auta 2 tuny z toho dělá už malý náklaďák.

Tahle F-250 byla v poměrně dobré výbavě. Měla několik balíčků výbavy, tzv packages. Konkrétně se jednalo o balíčky Camper Special a Ranger package. Celkově tam v příplatkové výbavě byla spousta věcí, zde je takový krátký výčet z VIN kódu:

Your vehicle was equipped with the following features:

• –  Tool Storage Box
• –  Heavy Duty Air Cleaner Filter
• –  Sliding Rear Window
• –  9.50×16.5E Black Sidewall Nylon Tires
• –  Spare Tire & Wheel
• –  Tilt Steering Wheel
• –  Camper Special
• –  Speed Control
• –  Light Group
• –  Dual Electric Horns
• –  Super Cooling Package
• –  Auxiliary Fuel Tank w/Standard Tank
• –  Argent Rear Step Bumper
• – Ranger Package
• –  Tie Down Hooks
• –  Exterior Sound Package
• –  Tinted Glass
• –  Convenience Group
• –  Exterior Protection Group
• –  Regular & Deluxe Tu-Tone Paint
• –  351 Modified Engine

Pokud by vás zajímalo, co jaký balíček obsahuje, můžete se podívat do originálního prospektu z roku 1981, který jste mohli tenkrát najít u každého dealera Fordu v USA. Já už jsem si samozřejmě veškeré info z katalogu zjistil, ale vás nechám si to projít, abyste se pokochali i vy a přivoněli k té nostalgii z 80. let.

Co je špatně?

Samozřejmě, jak lze u 40. letého auta čekat, není ve stejném stavu, jako když sjelo v roce 1980 z výrobní linky. Na první pohled si lze všimnout kosmetických nedostatků, jako je promáčklá kapota, sem tam nějaký ďolíček a poškozený tail gate, tedy dveře na korbě, prasklé přední okno a rez na korbě. Naštěstí to nejsou zásadní věci, které by nějak stěžovaly plánovanou renovaci. Důležité je, že auto není prorezlé na důležitých místech a když to vemu kolem a kolem, kromě povrchové rzi, kterou lze snadno odstranit, tak je kastle naprosto zdravá, což je super a vše to zjednoduší. Na předku si můžete všimnou i lehké patiny na laku, kterou ještě nevím jestli nechám, nebo ji přelakuju.

Co se týče motorické stránky, tak tam byl od samého počátku problém karburátor. Motor byl obecně viditelně celkem zanedbaný, protože na něm byla spousta bordelu a jak jsem psal v minulém článku, nechali to dojít tak daleko, až přestala těsnit palivová pumpička na karburátoru a do motorového prostoru stříkal benzín. Pokud jste přidali prudce plyn, měl benzín tendenci vystříknout dost silně a mohl by se tak dostat do rozdělovače, což by okamžitě způsobilo požár. Proto jsem musel objednat z RockAuto.com těsnící sadu na karburátor – stále je tam základní 2 komorový karburátor Motorcraft 2150 – a přetěsnit palivovou pumpičku. Přetěsnit pumpičku znamenalo uvolnit 4 šroubky, prohodit těsnění a pružinku a vrátit to zpět. Akce na pár minut a udělalo to spoustu parády a člověk si to udělá sám v garáži.

Dalším dost zásadním technickým problémem byly zadní bubnové brzdy. Ty konkrétně nebrzdily téměř vůbec a motor je svou sílou vždy přetlačil. Přední kotoučové brzdy fungují dobře, jsou totiž viditelně nedávno dělané, ale i tak například na sněhu neměly šanci auto zastavit, protože Ford má náhon na zadní kola, tudíž motor furt tlačil auto kupředu. Naštěstí to také není příliš zásadní problém a k dnešnímu dni je už vyřešený.

Celkově jsem našel jen pár složitějších závad, ale nic, co by nešlo poměrně jednoduše vyměnit či opravit. Konkrétně šlo o tyto závady:
1) Propouštěla palivová pumpička na karburátoru – vyřešeno
2) Zadní bubnové brzdy totálně KO vč. bubnů – už vyřešeno
3) Ložisko vodní pumpy špatné – koupena nová vodní pumpa, vyměněno
4) Místo výfuku byla lešenová trubka – Adrian vyrobil nový nerezový výfuk
5) Prorezlá víka ventilů – koupená nová chromová Edelbrock
6) Prorezlý „vacuum reservoir“ – koupeno, vyměněno za plastový
7) Ložiska a těsnění ve všech kolech špatná – koupeno, vyměněno
8) Tlumiče KO – koupeno, vyměněno
9) Světlo pod kapotou – koupeno
10) Špatná přední světla a žárovky obecně – koupeno, vyměněno
11) Chybějící šrouby na kola – koupeno, dodáno
12) Špatný tapecírung na dvěřích interiéru – koupen nový
13) Těsnění, gumy a sametky okolo oken KO – koupeny nové
14) Prasklé přední okno – koupeno nové v Simix
15) Odpojená druhá nádrž – aktuálně řešit nebudu
16) Vady na karoserii – v plánu, bude řešit klempíř

Úplný stav motoru se dozvím až po výměně oleje a změření tlaků v motoru. To mi dá informaci v jaké kondici motor je, ale Adrian, můj vrchní mechanik, už při poslechu a celkové údržbě co na motoru zatím prováděl říkal, že zní velmi dobře a věří tomu, že bude naprosto v pořádku. To pro mě byla skvělá zpráva, protože motor a převodovka jsou srdce auta a když je tohle špatné, je to velký a nákladný problém.

Nekonečný příběh

Ač se to možná zdá na dobré cestě, a ono je, tak stejně se stále objevují různé problémy, které se musí okamžitě řešit, jinak jsou velké prostoje v časovém plánu oprav a to nechci já a ani Adrian. Stalo se nám několik různých tzv. „fuck upů“ a ty vám popíšu v dalším článku, ať se máte na co těšit. Napíšu vám, jak probíhal první a druhý nákup dílů a proč jsem nějaké věci musel bohužel koupit dvakrát. Díky za váš čas a budu se na vás těšit u dalšího článku!

The post Ford F-250 Ranger Camper Special 1981 appeared first on Tomáš Bederka Photography.

První seznámení s „amerikou“

Kdo mě zná osobně tak ví, že spoustu let tíhnu k americkým autům a to ať novým, tak především ke klasikám ze 60., 70. a 80. let. S tátou jsme už před lety měli první projekt a to Dodge Charger z roku 1973 s motorem 5.2l V8.

Dodge Charger je kultovní klasika a je to legendární muscle car, který se objevil v mnoha filmech. Nejznámější je určitě legendární Charger z roku 1970 ve filmu Rychle a Zběsile, který patřil Dominiku Torretovi. Rodová linie Chargerů trvá až do dnes a není divu, že Chargery patří k jedním z nejhodnotnějších kusů z klasických automobilů, které mají sběratelé ve svých garážích. My jsme překvapivě koupili Dodge Charger tenkrát v Čechách. V tu dobu jsme nebyli vůbec znalí toho, jak renovování starého automobilu probíhá. Absolutně jsme netušili kolik to stojí a neměli jsme ani pořádné kontakty na lidi, kteří by byli schopní za rozumné peníze a v rozumné kvalitě na autě něco udělat. Rozhodli jsme se pustit do renovace po vlastní ose.

Postupně jsme začali auto rozebírat a byli jsme nadšení, jak to za pomoci šroubováku šlo rychle a jednoduše. Došli jsme do takového stádia, že jsme vyndali motor na paletu a z auta zbyla jen plechová kastle s převodovkou a volantem. V tu chvíli nám ale došlo, že nevíme jak dál a tím projekt skončil. Neměli jsme na auto vůbec čas a tak musel jít Charger do světa a do dnes toho litujeme, jelikož kdybychom se tenkrát do téhle akce nepustili a nebo pustili jinak, mohli jsme ve sbírce mít krásný Dodge Charger s „big blockem“ pod kapotou.

Druhý dech

Prodej Chargeru nás hodně mrzel a několik let jsme společně s tátou chtěli najít nějakou jinou zajímavou ameriku. V takovém, já to nazývám mezidobí, jsme měli Cadillac Escalade a speciálně upravený van GMC Vandura 2500 4×4. Byla to krásná a zajímavá auta, ale nebylo to přesně, co jsme od ameriky chtěli.

Nakonec i tahle dvě auta šla do světa a my jsme byli zase bez auta. Čas plynul a my jsme tak nějak na hledání vysněné ameriky zanevřeli.

Americká limuzína o výkonu 365 koní

V roce 2018 se na nás ale usmálo po delší době štěstí. Úplnou náhodou jsme narazili na Ford Thunderbird z roku 1970 s úžasným motorem ThunderJet o objemu 7.0 litrů, 8 válci a výkonem 365 koní. Motor ThunderJet je vlastně lehce upravený motor CobraJet ze závodních Mustangů, což byl jeden z nejlepších motorů, co jste mohli v roce 70 dostat. Tenhle Ford Thunderbird je opravdová rarita, protože je v původním stavu a to vč. nádherného zachovalého interiéru v provedení Brougham, což byla v roce 1970 opravdu luxusní výbava.

Obrovskou náhodu vidím i v tom, že první projekt – Dodge Charger 1973 jsme koupili 5. září 2016. Ford Thunderbird 1970 jsme koupili 5. září 2018. Dva roky po sobě. Dvě jedinečná auta.

T-Bird jsme neprodali. Máme ho do dnes a stále ho zvelebujeme. Výhodou bylo i to, že auto bylo kompletní a potřebovali jen pár malých servisních úkonů, tudíž nebylo potřeba dělat nějakou rozsáhlou renovaci a podobně. Aktuálně je auto zazimované a čeká na jaro, až ho budeme moct znovu pořádně protáhnout po silnicích.

Ford Truck jako životní styl

Teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. K tomu hlavnímu proč tenhle článek vůbec píšu. K mému Ford F-250 1981.

S tátou jsme vždy měli zajímavá auta a aktuálně spolu máme i Ford Thunderbird z roku 1970 o kterém jste mohli číst o pár odstavců výše. Já ale vždy toužil po něčem svém. Opravdu mojí americe, kterou si udělám podle svých představ.

Vždy jsem si říkal, že moje první auto bude buď úplně nový Ford Mustang, nebo nějaký starý pick-up. Často jsem pokukoval po různých Ford F-100, F-150 a podobně různě po internetu. Na inzercích jich byla spousta, ale když to byly „vraky“, stály kolem 200 000 Kč a když to bylo hezké auto, tak přes 400 000 Kč, což v obou případech bylo v tu dobu mimo moje finanční možnosti. Koupit vrak za 200 000 Kč a nasypat do něj dalších 200 000 Kč a čekat rok či dva nepřipadalo v úvahu. Byl to prostě vždy takový nedosažitelný sen, kterého jsem se ale vzdát nechtěl a tak ve mě pořád tiše dřímal. Chtěl jsem jen jet v tom starém trucku při západu slunce a poslouchat americké country.

Minulý rok před Vánoci (2021) jsme byli s tátou vybírat nějaké dárky. Seděli jsme na obědě v OC Černý Most a mě nějakou úplnou náhodou napadlo, že jsem viděl na inzerci Ford F-150 z roku 1979 a že bychom se na něj mohli jet podívat, protože to nebylo daleko. Dárky jsme měli nakoupené, času bylo dost, tak jsme se vypravili na auto podívat.

Když jsme dorazili na místo, překvapilo mě, jaký vrak jsme na místě našli. Nemluvím o tom mém autě samozřejmě. Ford F-150 byl prorezlý, měl spoustu vad a motoru se hodně nechtělo pracovat, ale po chvíli trápení naskočil, ale na první poslech mu neběžely všechny válce, takže velmi špatné znamení. Jak jsem tak okolo auta obcházel, všimnul jsem si kousek v dáli jiného, na první pohled mnohem hezčího kousku a rovnou jsem se k němu vypravil.

Z dálky to byl krasavec, ze dvou metrů už vylezly všechny chyby, kterých ale rozhodně nebylo tolik, jako na tom Fordu F-150. Důležitá věc byla, že nikde nebyl prorezlý, což je velká úspora časum, trápení a peněz. Požádal jsem prodejce aby auto nastartoval a ukázal mi jak jede, abych se alespoň trochu přesvědčil, že je motoricky v pořádku. Prodejci se do toho moc nechtělo, jelikož na karburátoru netěsnila palivová pumpička a tím pádem propouštěla benzín, který stříkal na blok motoru a mohl kdykoliv natéct do rozdělovače, což by znamenalo jediné – požár.

Po chvilce přemlouvání ale svolil a motor nahodil. Okamžitě bylo slyšet, že motor běží naprosto v pořádku a celkem klidně. Jediným šokem byl zvuk výfuku. Tedy „výfuku“. Truck měl místo výfuku navařenou lešenovou trubku. Může to znít vtipně, ale u starých amerik to není nic až tak neobvyklého. V autě mě prodejce i provezl, ale jen kousek, protože jsme měli oba strach, aby nám auto nezačalo hořet. Za těch 100 metrů adrenalinové jízdy toho člověk moc nepozná, ale to, že motor běží, převodovka zařadí, byl dobrý začátek.

Rozhodování nebylo jednoduché. Auto nebylo ve stoprocentním stavu, ale to ani za tu cenu být nemohlo. Byla na něm práce a věděl jsem, že do něj ještě značná investice bude, ale základ to byl velmi solidní a věděl jsem, že každá koruna do něj vložená se zhodnotí a rozhodně to nebude špatná investice. Jenže. Vemte před Vánoci v době finanční krize většinu peněz co máte na straně a vražte je do auta, co nejezdí a nějakou dobu ani jezdit nebude. Zní to jako skok do propasti, že? Tak já sem skočil. A dopadnul jsem do měkkého.

Životní projekt

Koupil jsem ho. Opravdu jsem to udělal. Nemohl jsem tomu ještě nějakou chvíli uvěřit. Ve mě se mísily pocity obrovské radosti a zároveň nepopsatelného strachu, abych do toho projektu nezahučel.

Koupil jsem Ford F-250 Ranger Camper Special z roku 1981 s motorem 5.8l V8 s označením 351m původem z města Clatskanie z amerického Oregonu.

Věděl jsem, že mě čekají značné investice a že to nebude jen tak, ale tu radost, kterou mi to auto bude dělat až bude hotové, to bude ten dílek skládačky, kterou jsem chtěl dlouhou dobu složit. Od chvíle, co jsem podepsal kupní smlouvu mi bylo jasné, že právě začal běh. Ne žádný sprint, ale běh na dlouhou trať. Strašně se na ten běh těším a nejde tak ani o ten cíl, ale v tomhle případě platí pořekadlo, že cesta je cíl a opravdu to tak je. Každá minuta a každá koruna vložená do tohohle auta mě neskutečně baví a naplňuje. Není to občas jednoduché a už vůbec ne levné, ale stojí to za to. Aktuálně je Ford v dílně u kamaráda Adriana a ten mu dává postupně nový život.

Závěr

Pokud jste to dočetli až jsem, tak jste opravdu neskuteční. Doufám, že vás článek bavil a věřte, že není poslední. Aktuálně je auto v dílně a mám tak spoustu materiálu a historek, které vám chci postupně předat. Půjdete se mnou tu dlouhou cestu za vysněným autem a já vám ji budu postupně detailně odhalovat. Díky moc.

The post Ford F-250 1981 – Od náhody po životní projekt appeared first on Tomáš Bederka Photography.