© Copyright Tomáš Bederka 2020, Všechna práva vyhrazena.
Recent Posts
Myslím si, že každý z nás zná ten pocit, že ikdyž žijete naprosto spokojený život, vždy nějaký dílek skládačky chybí k tomu, aby to životní puzzle bylo kompletní. Vždy jsem toužil po nějaké americe a tohle je krátký příběh o tom, jak jsem ke svojí první americe došel. K Fordu F-250 1981.
První seznámení s „amerikou“
Kdo mě zná osobně tak ví, že spoustu let tíhnu k americkým autům a to ať novým, tak především ke klasikám ze 60., 70. a 80. let. S tátou jsme už před lety měli první projekt a to Dodge Charger z roku 1973 s motorem 5.2l V8.
Dodge Charger je kultovní klasika a je to legendární muscle car, který se objevil v mnoha filmech. Nejznámější je určitě legendární Charger z roku 1970 ve filmu Rychle a Zběsile, který patřil Dominiku Torretovi. Rodová linie Chargerů trvá až do dnes a není divu, že Chargery patří k jedním z nejhodnotnějších kusů z klasických automobilů, které mají sběratelé ve svých garážích. My jsme překvapivě koupili Dodge Charger tenkrát v Čechách. V tu dobu jsme nebyli vůbec znalí toho, jak renovování starého automobilu probíhá. Absolutně jsme netušili kolik to stojí a neměli jsme ani pořádné kontakty na lidi, kteří by byli schopní za rozumné peníze a v rozumné kvalitě na autě něco udělat. Rozhodli jsme se pustit do renovace po vlastní ose.
Postupně jsme začali auto rozebírat a byli jsme nadšení, jak to za pomoci šroubováku šlo rychle a jednoduše. Došli jsme do takového stádia, že jsme vyndali motor na paletu a z auta zbyla jen plechová kastle s převodovkou a volantem. V tu chvíli nám ale došlo, že nevíme jak dál a tím projekt skončil. Neměli jsme na auto vůbec čas a tak musel jít Charger do světa a do dnes toho litujeme, jelikož kdybychom se tenkrát do téhle akce nepustili a nebo pustili jinak, mohli jsme ve sbírce mít krásný Dodge Charger s „big blockem“ pod kapotou.
Druhý dech
Prodej Chargeru nás hodně mrzel a několik let jsme společně s tátou chtěli najít nějakou jinou zajímavou ameriku. V takovém, já to nazývám mezidobí, jsme měli Cadillac Escalade a speciálně upravený van GMC Vandura 2500 4×4. Byla to krásná a zajímavá auta, ale nebylo to přesně, co jsme od ameriky chtěli.
Nakonec i tahle dvě auta šla do světa a my jsme byli zase bez auta. Čas plynul a my jsme tak nějak na hledání vysněné ameriky zanevřeli.
Americká limuzína o výkonu 365 koní
V roce 2018 se na nás ale usmálo po delší době štěstí. Úplnou náhodou jsme narazili na Ford Thunderbird z roku 1970 s úžasným motorem ThunderJet o objemu 7.0 litrů, 8 válci a výkonem 365 koní. Motor ThunderJet je vlastně lehce upravený motor CobraJet ze závodních Mustangů, což byl jeden z nejlepších motorů, co jste mohli v roce 70 dostat. Tenhle Ford Thunderbird je opravdová rarita, protože je v původním stavu a to vč. nádherného zachovalého interiéru v provedení Brougham, což byla v roce 1970 opravdu luxusní výbava.
Obrovskou náhodu vidím i v tom, že první projekt – Dodge Charger 1973 jsme koupili 5. září 2016. Ford Thunderbird 1970 jsme koupili 5. září 2018. Dva roky po sobě. Dvě jedinečná auta.
T-Bird jsme neprodali. Máme ho do dnes a stále ho zvelebujeme. Výhodou bylo i to, že auto bylo kompletní a potřebovali jen pár malých servisních úkonů, tudíž nebylo potřeba dělat nějakou rozsáhlou renovaci a podobně. Aktuálně je auto zazimované a čeká na jaro, až ho budeme moct znovu pořádně protáhnout po silnicích.
Ford Truck jako životní styl
Teď se dostáváme k tomu nejpodstatnějšímu. K tomu hlavnímu proč tenhle článek vůbec píšu. K mému Ford F-250 1981.
S tátou jsme vždy měli zajímavá auta a aktuálně spolu máme i Ford Thunderbird z roku 1970 o kterém jste mohli číst o pár odstavců výše. Já ale vždy toužil po něčem svém. Opravdu mojí americe, kterou si udělám podle svých představ.
Vždy jsem si říkal, že moje první auto bude buď úplně nový Ford Mustang, nebo nějaký starý pick-up. Často jsem pokukoval po různých Ford F-100, F-150 a podobně různě po internetu. Na inzercích jich byla spousta, ale když to byly „vraky“, stály kolem 200 000 Kč a když to bylo hezké auto, tak přes 400 000 Kč, což v obou případech bylo v tu dobu mimo moje finanční možnosti. Koupit vrak za 200 000 Kč a nasypat do něj dalších 200 000 Kč a čekat rok či dva nepřipadalo v úvahu. Byl to prostě vždy takový nedosažitelný sen, kterého jsem se ale vzdát nechtěl a tak ve mě pořád tiše dřímal. Chtěl jsem jen jet v tom starém trucku při západu slunce a poslouchat americké country.
Minulý rok před Vánoci (2021) jsme byli s tátou vybírat nějaké dárky. Seděli jsme na obědě v OC Černý Most a mě nějakou úplnou náhodou napadlo, že jsem viděl na inzerci Ford F-150 z roku 1979 a že bychom se na něj mohli jet podívat, protože to nebylo daleko. Dárky jsme měli nakoupené, času bylo dost, tak jsme se vypravili na auto podívat.
Když jsme dorazili na místo, překvapilo mě, jaký vrak jsme na místě našli. Nemluvím o tom mém autě samozřejmě. Ford F-150 byl prorezlý, měl spoustu vad a motoru se hodně nechtělo pracovat, ale po chvíli trápení naskočil, ale na první poslech mu neběžely všechny válce, takže velmi špatné znamení. Jak jsem tak okolo auta obcházel, všimnul jsem si kousek v dáli jiného, na první pohled mnohem hezčího kousku a rovnou jsem se k němu vypravil.
Z dálky to byl krasavec, ze dvou metrů už vylezly všechny chyby, kterých ale rozhodně nebylo tolik, jako na tom Fordu F-150. Důležitá věc byla, že nikde nebyl prorezlý, což je velká úspora časum, trápení a peněz. Požádal jsem prodejce aby auto nastartoval a ukázal mi jak jede, abych se alespoň trochu přesvědčil, že je motoricky v pořádku. Prodejci se do toho moc nechtělo, jelikož na karburátoru netěsnila palivová pumpička a tím pádem propouštěla benzín, který stříkal na blok motoru a mohl kdykoliv natéct do rozdělovače, což by znamenalo jediné – požár.
Po chvilce přemlouvání ale svolil a motor nahodil. Okamžitě bylo slyšet, že motor běží naprosto v pořádku a celkem klidně. Jediným šokem byl zvuk výfuku. Tedy „výfuku“. Truck měl místo výfuku navařenou lešenovou trubku. Může to znít vtipně, ale u starých amerik to není nic až tak neobvyklého. V autě mě prodejce i provezl, ale jen kousek, protože jsme měli oba strach, aby nám auto nezačalo hořet. Za těch 100 metrů adrenalinové jízdy toho člověk moc nepozná, ale to, že motor běží, převodovka zařadí, byl dobrý začátek.
Rozhodování nebylo jednoduché. Auto nebylo ve stoprocentním stavu, ale to ani za tu cenu být nemohlo. Byla na něm práce a věděl jsem, že do něj ještě značná investice bude, ale základ to byl velmi solidní a věděl jsem, že každá koruna do něj vložená se zhodnotí a rozhodně to nebude špatná investice. Jenže. Vemte před Vánoci v době finanční krize většinu peněz co máte na straně a vražte je do auta, co nejezdí a nějakou dobu ani jezdit nebude. Zní to jako skok do propasti, že? Tak já sem skočil. A dopadnul jsem do měkkého.
Životní projekt
Koupil jsem ho. Opravdu jsem to udělal. Nemohl jsem tomu ještě nějakou chvíli uvěřit. Ve mě se mísily pocity obrovské radosti a zároveň nepopsatelného strachu, abych do toho projektu nezahučel.
Koupil jsem Ford F-250 Ranger Camper Special z roku 1981 s motorem 5.8l V8 s označením 351m původem z města Clatskanie z amerického Oregonu.
Věděl jsem, že mě čekají značné investice a že to nebude jen tak, ale tu radost, kterou mi to auto bude dělat až bude hotové, to bude ten dílek skládačky, kterou jsem chtěl dlouhou dobu složit. Od chvíle, co jsem podepsal kupní smlouvu mi bylo jasné, že právě začal běh. Ne žádný sprint, ale běh na dlouhou trať. Strašně se na ten běh těším a nejde tak ani o ten cíl, ale v tomhle případě platí pořekadlo, že cesta je cíl a opravdu to tak je. Každá minuta a každá koruna vložená do tohohle auta mě neskutečně baví a naplňuje. Není to občas jednoduché a už vůbec ne levné, ale stojí to za to. Aktuálně je Ford v dílně u kamaráda Adriana a ten mu dává postupně nový život.
Závěr
Pokud jste to dočetli až jsem, tak jste opravdu neskuteční. Doufám, že vás článek bavil a věřte, že není poslední. Aktuálně je auto v dílně a mám tak spoustu materiálu a historek, které vám chci postupně předat. Půjdete se mnou tu dlouhou cestu za vysněným autem a já vám ji budu postupně detailně odhalovat. Díky moc.