Spousta z vás mě pravděpodobně sleduje na sociálních sítích, takže víte, že před pár dny jsem se vrátil z Dubaje, jednoho z nejbohatších měst světa. Spousta z vás ale vlastně ani neví, proč jsem tam byl, pro koho jsem fotil a co jsme vlastně fotili. To bych vám chtěl přiblížit v tomto krátkém článku 🙂

Dubaj – pracovní dovolená plná luxusu, ale i problémů

Už to bude tak půl roku, co se mi ozval majitel, pro mě do té doby neznámé, slovenské fitness značky Iron Aesthetics, že by měl zájem o spolupráci. Tenkrát jsme se sešli v Praze a to i s modelem Robertem, kterého jste mohli vidět na spoustě mých fotek a to i třeba pro Armani Exchange. Tenkrát z toho vznikla skvělá spolupráce a s Iron Aesthetics jsme toho nafotili již opravdu hodně, ale letos v březnu přišla skvělá nabídka, jestli chci letět do Dubaje, že bychom nafotili novou letní kolekci. Na odpověď nemuseli dlouho čekat, bylo to jasné ano!

Letěli jsme tři, tři chlapi, já, model Robert a majitel Iron Aesthetics Tomáš. Do Dubaje jsme přiletěli v noci, ve 2 ráno místního času, což je u nás 0:00. Přesně jak jsem očekával, letiště bylo ohromující. Co jsem ale nečekal, že si mě vychutnají hned na pasové kontrole. Při vstupu do země je nutné vystát obrovskou frontu plnou pakistánských a indických přistěhovalců a předstoupit ke speciálnímu senzoru s kamerou, který vám naskenuje obličej a oči a ověří vše podle biometrických údajů v pasu. Arabští kontroloři viditelně měli dobrou náladu, tak se rozhodli potrápit 173 cm vysokého světlého evropana. Abych prošel, musel jsem si prsty roztahovat obě oči až do přímo bolestivých úhlů, jen aby mě údajně skener naskenoval oči, což byla absolutní hloupost, protože když otevřu oči doplna, je to absolutně dostačující. Pánové z toho ale měli viditelnou srandu, tak jsem je nechal se pobavit, aby mi náhodou nedělali problémy při vstupu do země.

Po tomhle očním varieté nám došlo, že je přibližně 2:30 a my máme check-in na hotel až ve 14:00.  Perfektní, co jako těch 10 hodin budeme dělat? Rozhodli jsme se vzít Uber a dojet do blízkosti našeho ubytování, abychom tam někde přečkali těch 10 hodin. V tu dobu už jsme byli nějakých 18 hodin na nohou, což ještě šlo, ale únava už byla dost znát.
Samozřejmě, když neznáte Dubajské letiště, které je opravdu ohromné, je těžké na mapě v Uber aplikaci označit, kde vlastně stojíte. Nakonec asi po 15 minutách hledání, tuctu vyměněných zpráv s pakistánským řidičem černého Lexusu, jsme se našli o dvě patra níže na parkovišti pro taxíky. Btw. černý Lexus není žádné speciální Uber auto. Všechny Uber vozidla v Dubaji jsou pouze černé Lexusy, nanejvýš tři roky staré. Cesta trvala asi půl hodiny a to jsme jeli po dálnici středem města rychlostí 120 km/h, což si dokážete zhruba představit, jak asi Dubaj je velká a to jsme projeli sotva třetinu. Po cestě jsme si užívali nádherné výhledy na mrakodrapy a úžasy noční Dubaje.
Než jsme se doprdelili do Dubaj Marina, což bylo místo, kde jsme měli ubytování, tak už bylo přibližně 4 ráno a nám zbývalo stále 8 hodin do check-inu na hotel. Rozhodli jsme se, že zkusíme v okolí najít nějaké ubytování jen na půl noci, ale to jsme netušili, jak obrovský problém to bude. Prošli jsme několik možností a všude buď měli absolutně plno, nebo chtěli až 2000 dírhamů, což je cca 12 000 Kč, za tři lidi na vlastně necelou noc. Všichni jsme uznali, že to byl absolutní nesmysl, tak jsme se rozhodli jet na pláž a tam přečkat. Odchytli jsme si taxík a ten nás hodil na nedalekou pláž. V 6 ráno jsme tam nebyli překvapivě první, a už se pár lidí koupalo. Odložili jsme si kufry na pláž, převlíkli plavky a šli jsme do moře.

Přibližně v 10:30, když už jsme byli více jak 24 hodin na nohou, se Tomášovi ozvali z ubytování, že se omlouvají, ale mezi zaměstnancem a majitelem došlo k nějakému podvodu a nemohou nás ubytovat a že je jim to opravdu líto. Vážně skvělá zpráva, když jste v Dubaji, kde je veškeré ubytování zamluvené více jak měsíc dopředu a vy sedíte v plavkách s kufry na pláži a veškeré check-ins začínají za cca 3 hodiny. No a tak začalo dobrodružství typu ulov domov. Projížděli jsme AirBnb, Booking a všelijaké aplikace a portály na ubytování a stále jsme nemohli najít nic cenově dostupného, popřípadě na nějaké normální úrovni a ne palandu ve smíšeném pokoji pro 12 lidí. Když už jsme začli být dosti zoufalí, objevila se nabídka, na kterou jsme čekali. 3 pokojový apartmán v Continental Tower v Dubai Marina, se 3 koupelnami, dvěma balkony, bazénem a fitness centrem. Cena? Neuvěřitelně nízká na takový luxus. No neváhali jsme, bookli to a zaplatili. Check-in byl zase ale až od 14:00. Došli jsme si tedy na pozdní snídani a zavolali manažerovi, jestli bychom mohli přijít už ve 12 a pověděli mu nás příběh. Manažer souhlasil a my jsme se tak konečně mohli vydat ubytovat a konečně se vyspat.

Při příchodu na hotel se o nás rychle postarali, najedli jsme se, dali sprchu a šli spát.

Když jste tak moc přetažení, tak už vám spát ani moc nejde, takže jsme se kolem 5 odpoledne probudili a vyrazili se projít alespoň po okolí. Zde vám zasdílím pár fotek, ať víte, jak to tam v okolí vypadalo.

 

 

 

 

 

První den focení

Po prvním dni plných problémů ale i šťastných konců jsme se vydali fotit. Vyrazili jsme v 10 hodin dopoledne, vždyť v 10 ještě nebude takové vedro. Omyl. V 10 ráno už bylo 34°C ve stínu, tudíž přes 40°C na slunci. Mno, i mistr tesař se někdy utne. Naštěstí jsme nešli daleko, ale jen dolu do mariny. Fotili jsme především trička z nové kolekce. Největším problémem bylo samozřejmě ohromné vedro a přímé slunce. Museli jsme fotit rychle, jelikož se to přímé slunce nedalo vydržet. Naštěstí jsme všichni tak sehraní, že jsme to měli za chvíli odfocené a šli jsme se rychle zchladit do bazénu. Pár fotek z prvního focení vidíte hned zde:

 

 

Po odpočinku na bazénu, vířivce a pozdním obědu jsme se s Robertem rozhodli, že se pojedeme podívat do centra do Dubai Mall, Burj Khalifa a na Dubai Fountain. Zavolali jsme si Uber a vyrazili jsme. Cesta od nás z Mariny k Dubai Mall trvala cca půl hodiny a stála 80 dírhamů, což je cca 480 Kč. Pak jsme zjistili, že jízda obyčejným taxíkem stojí asi 50 dírhamů, což je tak 300 Kč. Pokud jezdíte denně taxíkem, tak zjistíte, že ušetřit na každé jízdě téměř 200 Kč se opravdu vyplatí. Takže v Dubaji opravdu raději Uber nepoužívejte.

Dubai Mall byl ohromující. Obrovské akvárium se žraloky, vodopády a další nádherné dekorace v již tak ohromném kolosu byly opravdu neuvěřitelné. Hodně jsme se těšili na legendární fontány, které mají show každých 30 minut až do 11 do večera. Připravte se na obrovský nápor lidí hned u Dubai Mall. Pokud ale popojdete kus dál pod Burj Khalifa, nebudete se s nikým mačkat. Show trvá přibližně 5 minut a je to opravdový zážitek. Tuhle akcičku jsme si užili a po „večeři“ v Mc Donalds jsme jeli zase na hotel.

 

Třetí den

Třetí den nás čekalo samozřejmě zase focení. Tentokrát jsme se ponaučili a vyrazili jsme dříve a na lepší místo, kde nebylo hned od rána přímé slunce. Fotili jsme zase v Dubai Marina, ale tentokrát na super mostě s parádním výhledem na Marinu a mrakodrapy. Po focení zase bazén, jídlo, odpočinek a odpoledne jsme dofotili zbytek věcí.

 

 

Burj Al Arab a zabavený fotoaparát

Dny ubíhaly a my jsme stále fotili a užívali si nádherou Dubaj. Den před odletem jsme se rozhodli jít na pláž k nejluxusnějšímu hotelu Burj Al Arab. Focení probíhalo v pořádku, koupali jsme se, prostě pohoda.

 

 

 

Po focení jsme jeli na hotel, dali oběd a šli na pláž. Poslední focení. Úplně poslední. Šli jsme na pláž, v klidu fotíme. Máme již téměř vše odfocené a mě napadne jít ještě na cyklostezku udělat 5-10 fotek, ať to vypadá alespoň trochu jinak. Vyjdeme na cyklostezku, kde nikdo nejezdil, uděláme 5 fotek a přijede arab v golfovém vozíku s nápisem security. Chvíli se na nás dívá, pozdraví, podá mi ruku a ptá se, co tu fotíme. Povím mu, že fotky na Instagram. Arab se podívá na fotky, vezme foťák do ruky a řekne mi, ať se dostavím do security room, že mi foťák zabavuje a že tam se domluvíme, co uděláme dál. Perfektní zakončení celé Dubaje. Naštěstí Robo sebou měl občanku, vzali jsme věci a Tomáše a šli jsme hledat security room. Po chvílí hledání jsme dorazili do místnosti ochranky v garážích pláže. Otevřeli jsme dveře a už tam čekalo 5 nastoupených černochů s fotoaparátem v ruce. Chvíli jsme jim vše vysvětlovali a oni nám zase vysvětlili, že marketingové fotky se v celé Dubaji fotit nesmí bez povolení. Já měl samozřejmě fotoaparát plný fotek z focení z Mariny, Burj Al Arab a samozřejmě jsem neměl všechny fotografie zálohované v počítači, protože mě nenapadlo, že by taková situace mohla nastat. Běžně si po každém focení fotografie ihned zazálohuji do počítače, ale na „dovolené“ jsem měl nějaký lážo plážo režim a tak jsem nezálohoval. Tahle jedna chyba se mohla stát osudnou a mohli jsme přijít o všechny fotografie z celého týdne. Naštěstí vše dopadlo jinak.

Pán z ochranky si začal postupně projíždět fotografie. Jelikož je zrcadlovka složitá, navedl jsem ho tak, aby si projížděl pouze fotografie z toho dne a šel zpět tím dnem. Postupně odmazával jednu fotografii za druhou. V tu chvíli mi došlo, že se ve foťáku nachází fotky, ze kterých by mohl být obrovský problém. Jaké fotky? Robert je tanečník a striptér. Ke své práci chtěl ode mě udělat pár promo fotek v apartmánu a samozřejmě to nebyly uplně fotky oblečené, jelikož musely být dosti sexy. Řeknu to asi takhle, jednoduše tam byla na jedné fotce jeho nahá prdel 😀  . Jakmile mi došlo, že ochranka se k fotkám blíží, odklonil jsem hlavu a koukal pouze na kluky, kteří mu koukali stále pod ruce. Jakmile oba odvrátili hlavu se studným výrazem, bylo mi jasné, na co sekuriťák narazil 😀 . Chvíli se vyptával, vysvětlili jsme mu vše ohledně Robovi práce a proč ty fotky vznikly. Pán se jen zasmál a začal se vracet zpět, tudíž nešel dál tím dnem a nenašel fotky od Burj Al Arab a podobně. Celkově mi vymazal asi 30-40 fotek, které více méně byly k ničemu. Kdyby ale místo tohoto černocha vymazával fotky přímo manažer, tedy ten Arab v Gucci brýlích co mi fotoaparát zabavil, byl by z toho uplně jiný problém. Pravděpodobně by mi zabavil celý fotoaparát a už by mi ho nevrátil. Naštěstí ale vše dopadlo dobře, fotoaparát jsem dostal, o pár fotografiíí sice lehčí, ale to vůbec nevadilo. Měl jsem ho a fotografie s Robovou holou prdelí jsem okamžitě smazal 😀 . Tady vám alespoň ukážu jednu z těch promo fotek pro něj:

 

 

Závěr

Závěrem bych chtěl říci, že celá „dovolená“ dopadla nakonec dobře. Nic vážného se nestalo a všechny problémy, kterým jsme čelili, ty jsme zvládli. Fotografií vzniklo obrovské množství a to byl účel. Pokud byste chtěli Dubaj navštívit, určitě vám to doporučuji. Je to neuvěřitelné místo, je tam neuvěřitelně čisto, klid a bezpečno. Alkohol pořídíte pouze na letišti, nebo ve speciálních barech, nikde jinde. Pivo vás tam vyjde večer cca na 300 Kč. Obecně je tam dráž jak tady, ale ne nijak výrazně, počítejte přibližně vše 2x tolik jak tady v centru Prahy. Oběd či večeře v běžné restauraci vás vyjde na cca 350 Kč. Pro porovnání, velké menu v Mc Donalds vás vyjde na 170 Kč cca, což není tak velký rozdíl oproti Praze. Ubytování s letenkami na týden stálo cca 11 000 Kč, což je skvělá cena. Nejvíce člověk utratí za taxíky.

Díky, že jste to dočetli až sem a přeji vám krásný den! 🙂